„A tak někdy teď chodím po domě a tiše s pokorou a úctou k odvedené práci obdivuji tu nádheru a jsem pyšná.
Ne na to, že TOHLE je moje, ale na tu KRÁSU tvořenou kombinací různých vzorů, barev a tvarů.
Doteď nechápu ten neuvěřitelný SOULAD a pocit HLUBOKÉHO KLIDU, NĚHY, JEMNOSTI A POHODY, který na mne odevšad dýchá.
Tohle je to, co jsme potřebovaly a to, co jsme chtěly.
A bez Vás bychom to neměly.
D Ě K U J E M E.“